Blížila se hlavní sezóna. Vedoucí si lámal hlavu nad tím, jak dvě směny motivovat k větším výkonům a vyexpedovat největší objem zásilek k zákazníkům.
Rozhodl se pro formu soutěže. Napadlo ho, že by mohl vyhlásit soutěž. Ta směna, která vyexpeduje více zásilek k uvedenému datu, vyhraje sud piva. Po vyhlášení soutěže došlo k navýšení výkonu obou směn. Už zde se začaly názory lišit, odpolední směna totiž nachystá zásilky pro ranní směnu, aby ta neměla prodlevu.
Po vyhodnocení soutěže pracovníci z vítězné směny nabídli „poraženým“, ať se k nim připojí a sud vypijí společně. Část druhé směny tuto nabídku odmítla se slovy, že bez jejich pomoci by nic nevyhráli.
Poučení? Vedoucí to myslel určitě dobře, ale zároveň vytvořil konkurenční prostředí mezi směnami, které už tak měli mezi sebou napjaté vztahy. Podařilo se mu rozdělit směny na dvě nespolupracující posádky na jedné lodi.
Nebylo by lepší stanovit společný cíl pro obě směny a koupit jeden sud navíc, který pak SPOLEČNĚ vypijí? Bezpochyby by došlo k zaměření obou směn na společný cíl a jeho dosažení. Společný zájem by mohl být i tmelícím prvkem mezi jednotlivými členy směn.
Kdo nakonec vyhrál nebo prohrál z dlouhodobého hlediska?